Občanské sdružení

I. Rozbor platné právní úpravy

Navrhuje se přijetí nového zákona upravujícího realizaci sdružovacího práva jako jednoho ze základních lidských práv. Tento zákon má nahradit dosavadní úpravu provedenou zákonem č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990 Sb., zákona č. 513/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb. (dále jen "zákon č. 83/1990 Sb.") a zákonem č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v ČSFR, ve znění zákona č. 157/1989 Sb. (dále jen "zákon č. 116/1985 Sb."). Platná právní úprava na tomto úseku, obsažená ve dvou zákonech, stanoví totiž pro výkon sdružovacího práva neopodstatněně rozdílné podmínky. S přihlédnutím k ustanovení čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nezbytné přistoupit k přijetí nové právní úpravy, která by sjednotila podmínky pro sdružování ve smyslu citovaného článku Listiny základních práv a svobod. Nutnost věcné úpravy a precizace některých ustanovení vyplývá též z dosavadních zkušeností z aplikace zákona č. 83/1990 Sb. V této souvislosti je třeba poukázat zejména na následující skutečnosti.

1. Problémy působí zejména ne zcela přesné negativní vymezení působnosti zákona, nedostatečné určení obligatorních náležitostí stanov týkající se otázky členství, oprávnění orgánů sdružení a postavení organizačních jednotek sdružení, které jsou právnickou osobou.

a) Sdružení zakládaná podle zákona č. 83/1990 Sb., slouží především k uspokojování kulturních, sportovních, vzdělávacích a jiných obdobných zájmů svých členů. Takovýchto sdružení je většina.

V této souvislosti je nutno konstatovat, že existují sdružení, jejichž předmět činnosti se vymyká z výše uvedeného pojetí. Jejich cíle jsou formulovány z pozice, že z působnosti zákona o sdružování občanů je výslovně vyloučeno pouze sdružování občanů v politických stranách a v politických hnutích, v církvích a náboženských společnostech, k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání.

Mezi těmito sdruženími lze např. uvést tzv. bytová sdružení, jež vznikají ve vazbě na nedůslednou a neúplnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Založení těchto sdružení bylo iniciováno v podstatě za jediným účelem, a to odkoupení domu od obce a zajištění jeho správy. Občanské sdružení jako forma právnické osoby má přitom určitá specifika. Především jde o to, že zapojování občanů do činnosti těchto sdružení je založeno na principu dobrovolnosti, čemuž odpovídá i volnost vzájemných vztahů. Ze sdružení může každý kdykoliv vystoupit, členové neručí za závazky sdružení a na druhé straně nejsou spoluvlastníky majetku, který sdružení získá. Je zřejmé, že k výše uvedenému účelu jsou určeny jiné typy právnických osob, např. obchodní společnosti nebo družstva založená podle obchodního zákoníku. Jiným příkladem je zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností. Dle tohoto zákona se nemohou registrovat církve a náboženské společnosti, k nimž se nehlásí zákonem stanovený počet osob. Vyloučení malých náboženských uskupení z působnosti citovaného zákona se projevuje v tendenci řešit jejich existenci jinou organizačně právní formou, a to formou občanského sdružení.

Stanovy předkládané k registraci vykazují velmi rozdílnou úroveň, a to od stanov, které vymezují podrobně činnost sdružení, způsob a metody jejího uskutečňování, otázky členství, organizační strukturu, hospodaření sdružení až po stanovy obsahující pouze nezbytné náležitosti požadované zákonem bez další konkretizace. Pokud jde o druhou skupinu stanov, praxe potvrzuje, že sdružení s těmito stanovami se častěji dostávají do konfliktních situací, ať již ve vztahu ke svým členům či k jiným subjektům.

b) Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona čl. 83/1990 Sb. mohu stanovy sdružení určit, které jeho organizační jednotky mohu jednat svým jménem, a jsou tedy právnickými osobami. Tato konstrukce se opírá o § 19 ods.t 2 občanského zákoníku, podle něhož právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik jinak. Současná úprava však neřeší otázky související se způsobem ustavování a zrušování těchto organizačních jednotek, ani s určením jejich statutárního orgánu.

Vzhledem k tomu, že sdružení nemají jakoukoli oznamovací povinnost vůči Ministerstvu vnitra (dále jen "ministerstvo") ohledně těch organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami, nemá ministerstvo v současné době k dispozici žádný seznam těchto právnických osob. Pokud fyzická nebo právnická osoba potřebuje zjistit konkrétní údaje týkající se organizační jednotky sdružení, která je právnickou osobou, musí se obrátit na příslušné sdružení. Ministerstvo může pouze obecně potvrdit zda organizační jednotky podle stanov sdružení jsou anebo nejsou právnickými osobami.

c) Nevyhovující je též úprava zániku sdružení,včetně jeho likvidace vzhledem k tomu, že zánik sdružení není vázán na výmaz ze seznamu vedeného ministerstvem. Obdobně není dořešena otázka zániku organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami. V této souvislosti tudíž zcela chybí zajištění ochrany práv třetích osob, s nimiž sdružení nebo jejich organizační jednotky, které jsou právnickými osobami, vstupují do smluvních vztahů.

d) Problematická je též délka lhůt stanovených zákonem č. 83/1190 Sb. Podle současné úpravy je ministerstvo povinno bezodkladně, nejpozději do 5 dnů upozornit přípravný výbor na vady návrhu (§ 7 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb.). Pokud ministerstvo nezjistí důvod k odmítnutí registrace, je povinno provést registraci do 10 dnů od zahájení řízení (§ 9 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.). Je zřejmé, že takto stanovené lhůty nevytvářejí dostatečný časový prostor pro posouzení návrhů na registraci, které jsou neustále velmi četné a mnohé z nich jsou po právní stránce komplikované.

2. V případě, kdyby sdružení vyvíjelo rasisticky zaměřenou či jinak extremisticky orientovanou činnost zákon neumožňuje urychlit postup ministerstva při uplatnění zákonné sankce spočívající v jeho rozpuštění. Podle současné úpravy zjistí-li ministerstvo, že sdružení vyvíjí činnost popírající nebo omezující politická, osobní nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozšiřující nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporující násilí, jakož i v dalších zákonem stanovených případech, musí ministerstvo nejprve sdružení na tutu skutečnost upozornit a vyzvat je, aby od takové činnosti upustilo. Teprve poté, pokud sdružení v této činnosti pokračuje, může je ministerstvo rozpustit. Proti rozhodnutí ministerstvo o rozpuštění sdružení je možno prodat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu ČR (§ 12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb.)

3. Právní úprava odborových organizací a organizací zaměstnavatelů je neúplná a nepřesná. V zákoně např. není řešena otázka zániku těchto organizací, zcela chybí úprava jejich mezinárodních forem. U některých zákonných ustanovení nelze ani určit, zda se na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů vztahují či nikoli vzhledem k tomu, že ve výčtu ustanovení zákona upravujících postavení těchto organizací jsou opomenuta.

4. Závažným problémem je úprava sdružování stanovená zákonem č. 116/1985 Sb., která zůstala v rámci zásadní přeměny našeho právního řádu v uplynulých letech nedotčena. Na základě zákona č. 116/1985 Sb., se rozlišují tři druhy subjektů, a to mezinárodní nevládní organizace a organizace cizích státních příslušníků (souhrnně označované jako organizace s mezinárodním prvkem) a dále tzv. zvláštní organizace pro zastoupení zájmů České republiky v mezinárodní nevládní organizaci. Citovaný zákon nebyl novelizován ani v návaznosti na přijetí rozsáhlé novely občanského zákoníku, která podstatně změnila pojetí právní subjektivity organizací a nově definovala právnické osoby, ani na přijetí nové právní úpravy podnikání (obchodní zákoník, živnostenský zákon), a ani v souvislosti s přijetím nové právní úpravy sdružovacího práva obsažené v zákoně č. 83/1990 Sb. Tato úprava není zcela v souladu s Listinou základních práv a svobod, která z hlediska sdružovacího práva nerozlišuje mezi občany a cizinci, zatímco zákon č. 116/1985 Sb., stanoví pro cizince odlišný režim. Současná právní úprava, založená na povolovacím principu, je navíc velmi kusá, chybí stanovení potřebných náležitostí a procedur. Z výše uvedeného plyne, že tato právní úprava je nevyhovující, překonaná a neúplná.

II. Účel a hlavní obsah předpokládaného návrhu zákona

Základním cílem nové zákonné úpravy je stanovit v souladu s Listinou základních práv a svobod shodné podmínky sdružování pro každého, tzn. nejenom pro občany, ale též pro cizince, včetně možností národnostních menšin vytvářet národnostní sdružení. Z tohoto důvodu se jen¨ví vhodné provést potřebnou úpravu sdružovacího práva společným zákonem a tato skutečnost je promítnuta i v názvu zákona.

Zásadní navrhovanou změnou platné právní úpravy je pak sjednocení režimu dosavadních organizací s mezinárodním prvkem s režimem občanských sdružení. S ohledem na příslušné ustanovení Listiny základních práv a svobod, jež zaručuje právo sdružovat se spolu s jinými každému, se již nepočítá s odchylnou úpravou mezinárodních nevládních organizací. Cizinci nadále mohou zakládat sdružení působící na území České republiky a sdružovat se v nich v zásadě za stejných podmínek jako občané. Stejnou formu budou tvořit sdružení zakládaná občany či cizinci, která budou působit na území více států. Návrh dále předpokládá sdružování v pobočkách zahraničních sdružení, tzn. sdruženích, spolcích, mezinárodních nevládních organizacích apod., založených podle práva jiného státu se sídlem v zahraničí. Předpokládá se variantní řešení otázky další existence zvláštních organizací pro zastoupení zájmů České republiky v mezinárodních nevládních organizacích zřizovaných podle § 6 zákona č. 116/1985 Sb., které podle této úpravy měly mít postavení tehdejších socialistických organizací. Tyto organizace pro které se zavádí označení "zvláštní sdružení" mají v podstatě postavení občanského sdružení, které je kolektivním členem mezinárodní nevládní organizace. Účast státu na vzniku těchto organizací však zcela neodpovídá současné koncepci sdružovacího práva, a proto je tato otázka řešena v návrhu variantně. Předmětem úpravy zákona zůstávají odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, jejichž vznik je nadále založen na evidenčním principu s tím, že se navrhuje rozšířit úpravu o vznik mezinárodních odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, jakož i poboček těchto organizací založených podle právního řádu cizího státu se sídlem mimo území České republiky, včetně přemístění jejich sídla do České republiky.

Dalším hlavním úkolem navrhované úpravy je upřesnění podmínek pro vznik, činnost i zánik sdružení a jejich organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami. v této souvislosti je smyslem navrhované úpravy vytvoření předpokladů pro bezproblémové fungování těchto sdružení, jakož i posílení právní jistoty a zajištění ochrany třetích osob, s nimiž sdružení vstupují do právních vztahů.

Předpokládá se následující členění zákona:

• 1. Úvodní ustanovení

  V úvodních ustanoveních se navrhuje upravit:

  a) právo každého svobodně se sdružovat za stejných podmínek ve sdruženích, nevyplývá-li z ustanovení zákona něco jiného
  b) obecné vymezení charakteru sdružení - sdružení založené podle tohoto zákona k výkonu sdružovacího práva, které sleduje nevýdělečný cíl
  c) negativní vymezení působnosti zákona, upřesňuje se okruh subjektů vyňatých z působnosti zákona, tj. politické strany a politická hnutí, církve a náboženské společnosti, sdružení zřízená zákonem k zajištění řádného výkonu určitých povolání nebo činností, obchodní společnosti a družstva, sdružení ke správě majetku, jakož i sdružení, jejichž vznik, postavení a zánik upravuje zvláštní zákon
  d) vyjádření právního statutu sdružení - sdružení jsou právnickými osobami
  e) stanovení druhu sdružení, jež nemohou vznikat a vyvíjet činnost, jde o případy, kdy je cílem sdružení popírat či omezovat základní lidská práva a svobody nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů a nebo jinak porušovat ústavu a zákona anebo dosahovat svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony, dále jde o případy sdružení ozbrojených nebo s ozbrojenými složkami s výjimkou sdružení, jejichž členové drží nebo užívají zbraně v souladu se zákonem č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), zejména pro sportovní účely, nebo k výkonu práva myslivosti. Nově jde o případy sdružení ohrožující bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek.

  Dosavadní praxe ukázala potřebu v obecné poloze vymezit charakter sdružení jako jedné z forem právnických osob, a to zejména z toho důvodu, aby se předešlo snahám zakládat tato sdružení k jiným účelům než k výkonu sdružovacího práva. Podmínku, podle níž sdružení nesleduje výdělečný cíl, nelze přitom chápat jako zákaz výdělečné činnosti sdružení. Sdružení jsou právnickými osobami ze zákona a jako taková jsou tudíž oprávněna podnikat ve smyslu živnostenského zákona a být zakladateli obchodních společnosti a družstev ve smyslu obchodního zákoníku, jakož i vykonávat příležitostnou výdělečnou činnost. Jde o to, že výdělečná činnost sdružení je prostředkem k zabezpečení cílů jeho činností. V této souvislosti bylo též upřesněno negativní vymezení působnosti zákona. Navíc od stávající právní úpravy se navrhuje výslovně zmínit společnosti a družení, a sdružení, jejichž vznik, postavení a zánik upravuje zvláštní zákon.
  Vymezení nedovolených sdružení lze převzít z dosavadní úpravy obsažené v § 4 zákona č. 83/1990 Sb. S tím, že je třeba v souladu s Listinou základních práv a svobod výslovně uvést též sdružení, která by ohrožovala bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek.

• 2. Vznik sdružení

  Navrhovaná zákonná úprava zachovává dosavadní registrační řízení s tím, že postup při registraci bude upřesněn přiměřeně postupu při registraci politické strany či politického hnutí, řízení o registraci je zahájeno dnem, kdy ministerstvu došel návrh, který nemá vady, nebo dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o tom, že návrh na registraci nemá vady; o registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení - registrace se provádí zápisem do rejstříku sdružení (jedno registrační doložkou ministerstva); na přezkoumávání registrace se nevztahuje správní řád, neboť zákon zakládá pro tento případ speciální opravný prostředek, opravné prostředky podle správního řádu se nevztahují ani na rozhodnutí o odmítnutí registrace, která podléhá přezkoumání v rámci správního soudnictví. Zcela se tedy upouští od předchozího povolovacího režimu pro dosavadní organizace s mezinárodním prvkem, které jsou nyní podrobeny v zásadě stejnému režimu jako "občanská" sdružení. Specifikem registračního řízení u sdružení, která mají vyvíjet činnost na území více států a pobočky zahraničních sdružení, je především vyžádání stanoviska Ministerstva zahraničních věcí. Podle povahy věci si ministerstvo může vyžádat též stanoviska dalších orgánů. Důvodem pro odmítnutí registrace je v tomto případě též skutečnost, že vznik sdružení by ohrožoval bezpečnost státu v souvislosti s jeho zahraničně politickými zájmy.

  V této části zákona se navrhuje upravit podmínky vzniku sdružení:
  a) náležitosti návrhu na registraci, tento návrh podává obdobně jako dosud přípravný výbor složený nejméně ze 3 fyzických osob, nově se vyžaduje úřední ověření podpisů členů přípravného výboru a doplňují se údaje týkající se cizinců v přípravném výboru (údaj o státním občanství, místo pobytu v České republice, číslo cestovního dokladu nebo průkazu povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu).
  Požadavek úředního ověření podpisu členů přípravného výboru sleduje zvýšení právní jistoty vůči třetím osobám.
  b) náležitosti stanov: název, sídlo, cíl činnosti sdružení, dále jde zejména o otázky územní působnosti sdružení (pokud má vyvíjet činnost na území více států), doplnění práv a povinností členů sdružení, oprávnění orgánů, postavení organizačních jednotek a způsob naložení s majetkových zůstatek při dobrovolném rozpuštění sdružení:

  Na základě dosavadních zkušeností a s přihlédnutím ke sjednocení režimu dosavadních občanských sdružení a mezinárodních nevládních organizací se povinný obsah stanov doplňuje a precizuje a skutečnosti významné pro registraci a pro vlastní činnost sdružení.

  Úprava organizačních jednotek sdružení, které jsou právnickými osobami: určení, jakým způsobem se takové jednotky ustavují včetně určení, kdo je jejich statutárním orgánem a který orgán sdružení o něm vede evidenci s uvedením jména, příjmení a bydliště osoby, nebo osob, které jsou statutárním orgánem této organizační jednotky.

  Zachovává se současná úprava, která v souladu s ustanovením § 19 odst. 2 občanského zákoníku umožňuje jejich vznik jiným způsobem než jakým je zápis do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, tzv. v daném případě způsobem určeným stanovami. Zároveň se doplňuje obsah stanov a zakládá se povinnost pro sdružení vést u organizačních jednotek s postavením právnické osoby jejich evidenci s uvedením jména, příjmení a bydliště osob oprávněných jednat jménem organizační jednotky.

  Navrhuje se stanovit sdružení oznamovací povinnost o ustavení organizační jednotky, která je právnickou osobou, oznámení obsahuje údaj o názvu, sídle a datu vzniku této organizační jednotky.

  Cílem navrhované úpravy je odstranit dosavadní nejednotný postup sdružení při ustavování organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami, a vytvoření informačního systému o těchto organizačních jednotkách sdružení, oznamované údaje budou vedeny v rejstříku sdružení; současně se doplňuje neúplná úprava náležitosti stanov ve vztahu k těmto organizačním jednotkám, zejména pokud jde o postup při jejím zrušení a likvidaci a dále pak otázkou jejího zániku upravenou v části 4 zákona.
  c) registrační řízení včetně úpravy lhůt; dosavadní 5 denní lhůta se prodlouží na 15 dnů, dosavadní 10 denní lhůta na 60 dnů; půjde-li o sdružení, které má vyvíjet činnost na území více států, předpokládá se 90 denní lhůta; upozornění ministerstva na vady návrhu; možnost domáhat se soudní cestou určení, že návrh na registraci nemá vady

  Praxe potvrdila, že lhůty stanovené zákonem č. 83/1990 Sb. Pro posouzení návrhu na registraci ministerstvem, jakož i pro odmítnutí registrace, nejsou postačující, a to jak s ohledem na značný počet podání podle tohoto zákona, tak s ohledem na složitost některých návrhů, které obsahově zasahují do různých právních odvětví. Z tohoto důvodu se navrhuje přiměřené prodloužení zákonných lhůt v zájmu spolehlivého posouzení věci.

  Nově se zavádí institut soudního přezkoumání postupu ministerstva v souvislosti s posouzením bezvadnosti návrhu, který umožní posouzení nezávislým orgánem: pokud přípravný výbor nesouhlasí s upozorněním ministerstva na vady návrhu, které jsou překážkou zahájení řízení o registraci, nemá podle současné úpravy možnost domáhat se ochrany proti postupu ministerstva. Z tohoto důvodu se doplňuje oprávnění přípravného výboru domáhat se u soudu určení, že návrh na registraci nemá vady: řízení je v takovém případě zahájeno dnem, kdy rozhodnutí soudu o to, že návrh nemá vady, nabylo právní moci.
  d) vymezení důvodů pro odmítnutí registrace včetně soudního přezkoumání rozhodnutí o odmítnutí registrace: vyloučení správního řádu ve vztahu k přezkumnému řízení: ministerstvo registraci odmítne, bude-li z předložených stanov vyplývat, že
  aa) jde o sdružení, na které se tento zákon nevztahuje,
  bb) není respektován princip svobody sdružování,
  cc) jde o sdružení nedovolené,
  

  Důvody pro odmítnutí registrace jsou formulovány ve vazbě na ustanovení § 20 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí o odmítnutí registrace má náležitosti rozhodnutí podle § 47 správního řádu. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat opravný prostředek k soudu.

  e) fikce vzniku sdružení uplynutím zákonné lhůty, pokud ministerstvo neupozorní přípravný výbor ve stanovené lhůtě na vady návrhu, má se za to, že návrh je bezvadný, běh této lhůty počíná dnem doručení návrhu na registraci a její délka je shodná s lhůtami uvedenými v písmenu c), tzn. 60, popř. 90 dnů.

  Jako ochrana před případnou nečinností ministerstva se předpokládá zachování úpravy, podle níž sdružení vzniká dnem následujícím po uplynutí zákonné lhůty, jestliže zmocněnci přípravného výboru nebylo v této lhůtě doručeno upozornění ministerstva na vady návrhu nebo rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace,

  f) úprava vzniku sdružení (svazu) na základě smlouvy o součinnosti, k výkonu sdružovacího práva podle tohoto zákona mohou sdružení založit právnickou osobu (svaz sdružení), jejímiž členy mohou být jen sdružení, svaz sdružení jako právnická osoba vzniká registrací a platí pro něj obdobně ustanovení tohoto zákona, návrh na registraci podávají statutární orgány zúčastněných sdružení.

  Vzhledem k obecné úpravě smluvních vztahů je dosavadní úprava uzavírání smluv mezi sdruženími nadbytečná. Zachovává se proto pouze úprava, kdy za účelem výkonu sdružovacího práva podle tohoto zákona mohou sdružení založit další právnickou osobu. Smlouva o součinnosti má povahu tzv. nepojmenované smlouvy podle § 51 občanského zákoníku a podmínkou její platnosti je písemná forma.

• 3. Změna stanov

  V této části zákona se navrhuje upravit řízení o změně stanov sdružení. Požaduje se, aby změna stanov byla schválena orgánem, který je podle stanov oprávněn o této věci rozhodnout a tato skutečnost byla ministerstvu doložena.

  Není-li změna stanov v souladu s ustanoveními tohoto zákona, ministerstvo její registraci odmítne s tím, že proti rozhodnutí ministerstva lze podat opravný prostředek k soudu.

  Na rozdíl od dosavadní úpravy se upouští od možnosti rozpustit sdružení v případě, kdy jeho upravené stanovy nejsou v souladu s ustanoveními tohoto zákona. Namísto toho se navrhuje odmítnutí registrace změny stanov s možností podat proti rozhodnutí ministerstva opravný prostředek k soudu. Účinnost změny stanov je vázána na její registraci, není tedy důvod pro uplatnění krajního opatření, jímž je rozpuštění sdružení.

• 4. Zrušení a zánik sdružení

  V této části zákona se navrhuje stanovit způsoby zrušení sdružení s tím, že zánik sdružení je vázán na výmaz z rejstříku.

  Navrhují se následující způsoby zrušení sdružení.

  a) uplynutím doby, na kterou bylo založeno,
  b) dosažením účelu, pro který bylo založeno,
  c) rozhodnutím o dobrovolném rozpuštění sdružení,
  d) sloučením, splynutím s jiným sdružením nebo rozdělením na dvě či více sdružení,
  e) pravomocným rozhodnutím ministerstva o rozpuštění sdružení, nestanoví-li zákon jinak, musí tomuto rozhodnutí předcházet výzva ministerstva, aby sdružení od takové činnosti upustilo, jestliže sdružení v této činnosti pokračuje, ministerstvo rozhodne o jeho rozpuštění,

  f) zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek sdružení nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, anebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.

  Výčet způsobů zrušení sdružení vychází z úpravy zrušování jiných právnických osob. Na rozdíl od dosavadní úpravy se tedy vymezení důvodů zrušení rozšiřuje, a to o možnost splynutí s jiným sdružením nebo rozdělením na dvě či více sdružení, a dále zrušením konkursu nebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.

  Dále se navrhuje v případě rozpuštění sdružení rozhodnutím ministerstva upravit možnost uplatnění tohoto postupu bez předchozí výzvy k upuštění od činnosti, jejímž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů. Obdobný postup by se vztahoval i na organizační jednotky, které jsou právnickými osobami.

  Nová právní úprava má umožnit účinnější postup ministerstva vůči sdružením, která by vyvíjela rasisticky zaměřenou či jinak extremisticky orientovanou činnost, s ohledem na možné závažné důsledky takové činnosti.

  Nově se zakotvuje možnost rozpuštění sdružení ministerstvem v případě, kdy byla provedena registrace i přes vady podání, popř. důvod pro odmítnutí registrace, důvodem pro rozpuštění sdružení mohou být pouze závažná, taxativně stanovená porušení zákona (např. cíl činnosti sdružení je v rozporu se zákonem). V souladu s požadavkem právní jistoty je toto oprávnění ministerstva časově omezeno. K tomu účelu se počítá se stanovením objektivní lhůty 3 let od registrace sdružení. Před vydáním rozhodnutí o rozpuštění sdružení se předpokládá, že sdružení bude ministerstvem vyzváno, aby zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě odstranilo. Teprve pokud tak sdružení neučiní, ministerstvo je rozpustí. Rozhodnutí o rozpuštění má náležitosti podle správního řádu. Proti rozhodnutí ministerstva je možno podat opravný prostředek k soudu.

  Vzhledem k tomu, že o registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení, nevztahuje se na přezkoumání registrace správní řád: je třeba zakotvit postup umožňující nápravu v uvedených případech. Rozhodnutí o rozpuštění podléhá přezkoumání v rámci správního soudnictví.

  Samostatně se upraví též způsoby zrušení organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami. Navrhují se následující způsoby zrušení takové organizační jednotky:

  a) vlastním rozhodnutím o dobrovolném rozpuštění,
  b) rozhodnutím sdružení o jejím rozpuštění
  c) rozhodnutím sdružení o dobrovolném rozpuštění sdružení, o sloučení, splynutí s jiným sdružením nebo rozdělením na dvě či více části,
  d) pravomocným rozhodnutím ministerstva o rozpuštění sdružení nebo pravomocným rozhodnutím o rozpuštění organizační jednotky, která je právnickou osobou.

  Doplňuje se chybějící úprava způsobů zrušení organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami. Dosud bylo zákonem stanoveno pouze zrušení takovéto organizační jednotky pravomocným rozhodnutím ministerstva o jejím rozpuštění.

  V této části se též stanoví zásady pro provedení likvidace sdružení a jeho organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami. Na likvidaci sdružení, jakož i jeho organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami, se použijí předpisy o likvidaci obchodních společností, nebude-li stanoveno jinak. Zároveň je třeba zakotvit zákonný podklad pro úhradu nákladů likvidace ze státního rozpočtu v případě jmenování likvidátora ministerstvem, není-li majetek sdružení nebo organizační jednotky, která je právnickou osobou, postačující k úhradě nákladů vynaložených na likvidace.

  V zákoně je třeba výslovně zakotvit pravidla pro likvidaci sdružení a organizační jednotky, která je právnickou osobou. Pro jejich likvidaci bude v zásadě platit postup stanovený pro likvidaci obchodních společností podle obchodního zákoníku. Nezbytné je vytvoření předpokladu pro )hradu nákladů likvidace ze státního rozpočtu, je-li likvidátor jmenován ministerstvem a nepostačuje-li majetek sdružení nebo organizační jednotky, která je právnickou osobou, k úhradě nákladů souvisejících s likvidací.

• 5. Zahraniční sdružení

  Tato část zákona upravuje podmínky pro působení pobočky zahraničního sdružení, tj. sdružení, spolku, mezinárodní nevládní organizace apod. založených podle právního řádu cizího státu se sídlem mimo území České republiky, na území České republiky, včetně přemístění sídla zahraničního sdružení do České republiky.

  V této části zákona se navrhuje upravit:

  a) náležitosti návrhu na registraci pobočky zahraničního sdružení nebo jeho sídla (název zahraničního sdružení a jeho pobočky, jeho, popř. jejich sídla, cíl činnosti a statutární orgány, doklad o tom, že zahraniční sdružení bylo zřízeno jako právnická osoba), b) registrační řízení - vznik pobočky zahraničního sdružení, pokud tak vyplývá z právních předpisů státu, podle nichž bylo zahraniční sdružení založeno nebo pokud tak určují stanovy zahraničního sdružení, bude pobočka právnickou osobou, c) řízení o přemístění sídla zahraničního sdružení do České republiky, d) ověřování cizozemských dokladů, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

  Předpokládá se, že zahraniční sdružení budou vyvíjet činnost v České republice prostřednictvím svých poboček. Oprávnění zahraničního sdružení vyvíjet činnost v České republice vzniká dnem registrace pobočky. Dosavadní právní úprava umožňovala povolit mezinárodní nevládní organizaci mít sídlo v České republice. Ačkoliv od přijetí zákona č. 116/1985 Sb. Nebyla tato možnost využita, navrhuje se její zachování s tím, že řízení o přemístění sídla zahraničního sdružení bude podrobněji upraveno, včetně možnosti vypovězení sídla na základě rozhodnutí ministerstva. Na rozdíl od oprávnění vyvíjet činnost není však oprávnění zahraničního sdružení mít sídlo na území České republiky ústavně zaručeno a nevyplývá ani z příslušných mezinárodních úmluv.Zahraniční sdružení mohou vyvíjet činnost v České republice nebo na její území přemístit své sídlo pouze za předpokladu, že půjde o sdružení, jehož cíl činnosti je v souladu s Listinou základních práv a svobod a tímto zákonem.

• 6. Zvláštní sdružení

  Variantně se navrhuje úprava tzv. zvláštního sdružení, kterým se rozumí sdružení založené k zastupování zájmů České republiky v mezinárodní nevládní organizaci.

  Varianta I. Předpokládá zachování této zvláštní kategorie s tím, že by tato sdružení měla v podstatě postavení kolektivního člena mezinárodní nevládní organizace, jejich vznik by však závisel na vůli státu. Šlo by přitom o takové případy, kdy stanovy mezinárodní nevládní organizace jsou založeny na principu "jedna země, jeden člen", který reprezentuje svou zemi.

  Varianta II. Předpokládá vypuštění této kategorie sdružení s tím, že tato specifická úprava se v nových společenských podmínkách nejeví jako nezbytná. V tomto případě by dosavadní zvláštní organizace byly považovány za sdružení podle tohoto zákona, která jsou kolektivním členem mezinárodní nevládní organizace.

  Podle dosavadní úpravy jde o účast v mezinárodních nevládních organizacích, které jsou zaměřeny na takové úseky činnosti, které jsou zcela nebo zčásti v péči státu. Přitom státní orgán nemůže být členem mezinárodní nevládní organizace. Jestliže účast státu na práci takové mezinárodní nevládní organizace je účelná, měl stát podle § 6 zákona možnost vytvářet tzv. zvláštní organizace pro zastoupení zájmů republiky v takové organizaci. Na rozdíl od mezinárodních nevládních organizací a organizací cizích státních příslušníků zřízených podle zákona č. 116/1985 Sb. Měly mít tyto organizace postavení socialistických organizací. Dosud existuje 14 těchto zvláštních organizací (jde např. o Českou národní skupinu AIPPI - Mezinárodní sdružení pro ochranu průmyslového vlastnictví se sídlem v Curychu, Český výbor pro spolupráci s UNICEF - Dětský fond OSN -UNICEF se sídlem v New Yorku, Český technický komitét pro prevenci a hašení požárů - Mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení požárů CTIF se sídlem v Paříži a Českou skupinu Mezinárodní ligy pro soutěžní právo - Mezinárodní liga soutěžní právo se sídlem v Ženevě.

• 7. Rejstřík sdružení

  Navrhuje se zavést rejstřík sdružení, rejstřík je veden ministerstvem, rejstřík má charakter veřejného seznamu, do kterého se zapisují stanovené údaje týkající se sdružení, součástí rejstříku jsou stanovy sdružení, rejstřík je přístupný každému, každý má právo do něj nahlížet a pořizovat z něj opisy a výpisy, v této části se dále stanoví okruh údajů, které budou vedeny v rejstříku, půjde o tyto údaje:

  a) název, sídlo a identifikační číslo sdružení,
  b) územní působnost sdružení, má-li vyvíjet činnost na území více států
  c) cíl činnosti sdružení,
  d) číslo, pod kterým je sdružení vedeno v rejstříku a den registrace,
  e) číslo, pod kterým je organizační jednotka, která je právnickou osobou, vedena sdružením, její název, sídlo a identifikační číslo
  f) jméno, příjmení a bydliště osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem sdružení nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jménem sdružení,
  g) v rejstříku se dále vyznačí vstup sdružení nebo organizační jednotky, která je právnickou osobou, do likvidace, jakož i jméno, příjmení a bydliště likvidátora, prohlášení konkurzu se jménem, příjmením a bydlištěm konkurzního správce,
  h) právní důvod výmazu,
  i) v rejstříku se vyznačí změna uvedených skutečností,
  j) další skutečností, stanoví-li tak zákon.
  

  Praxe ukazuje, že základní informace týkající se sdružení, ale též jejich organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami, jsou předmětem značného zájmu veřejnosti. Navrhovaná úprava proto vytváří prostor, aby se každý mohl se stanoveným okruhem údajů, jakož i stanovami sdružení seznámit. Rejstřík je definován jako veřejný seznam přístupný každému s právem nahlížet do něho a pořizovat z něj opisy a výpisy.

• 8. Vznik odborových organizací a organizací zaměstnavatelů

  V této části zákona se navrhuje upravit vznik odborových organizací a organizací zaměstnavatelů včetně jejich mezinárodních forem:

  a) evidenční princip jejich vzniku:
  odborová organizace a organizace zaměstnavatelů se stává právnickou osobou dnem následujícím poté, kdy bylo ministerstvu doručeno oznámení o jejím založení spolu se stanovami: pokud ministerstvo podle předložených stanov zjistí, že nejde o organizaci založenou s cílem podporovat a hájit zájmy pracovníků nebo zaměstnavatelů, vyrozumí zmocněnce, že organizace nebyla z tohoto důvodu evidována: evidence má charakter veřejného seznamu a je vedena samostatně: v evidenci se vyznačuje

  aa) název, sídlo, identifikační číslo a den vzniku těchto organizací,
  ab) název, sídlo, identifikační číslo a den vzniku jejich organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami,
  ac) den zániku těchto organizací a jejich organizačních jednotek, které jsou právnickými osobami
  ad) změna uvedených údajů

  Evidenční princip vzniku odborových organizací a organizací zaměstnavatelů vyplývá z příslušných mezinárodních úmluv. Vzhledem k odlišnému režimu vzniku těchto organizací se vymezuje, co se pro účely tohoto zákona rozumí evidencí. Evidence má obdobně jako rejstřík charakter veřejného seznamu.

  b) specifikace ustanovení zákona, která se vztahují na tyto organizace:
  Přepokládá se, že na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů se budou vztahovat ustanovení, která upravují princip svobody sdružování a vymezují okruh nedovolených sdružení, náležitosti stanov, odpovědnost sdružení za závazky, likvidaci sdružení, soudní ochranu členů, oznamovací povinnost ministerstva vůči Českému statistickému úřadu a společná ustanovení zákona. Nová úprava tak odstraní dosavadní nejasnosti vazby zákona na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů.

  c) úprava možnosti mezinárodní odborové organizace zřídit pobočku v České republice nebo přenést na území České republiky své sídlo.

  Nově se upravuje možnost mezinárodní odborové organizace zřídit pobočku v České republice nebo přenést na území České republiky své sídlo, kterou současná úprava opomíjí.

  d) zakotvení možnosti pozastavení činnosti nebo rozpuštění odborové organizace nebo organizace zaměstnavatele rozhodnutím soudu, k podání návrhu na zahájení řízení se na základě podnětu ministerstva zmocňuje Nejvyšší státní zastupitelství.

  Navrhovaný postup respektuje skutečnost, že podle příslušných mezinárodních paktů a úmluv je nepřípustný zásah do činnosti těchto organizací administrativní cestou. Protože i v případě těchto organizací musí být jejich činnost v souladu s ústavou a dalšímu zákony, umožňuje se pozastavení jejich činnosti nebo jejich rozpuštění nezávislým orgánem - soudem, pokud by jednaly v rozporu s výše uvedeným principem.

• 9. Společná ustanovení

  V této části zákona se navrhuje začlenit věcný obsah ustanovení zákona č. 83/1990 Sb. týkajících se:

  a) soudní ochrany členů sdružení,

  Současná úprava dává členům sdružení možnost domáhat se v zákonné lhůtě přezkoumání takového rozhodnutí orgánů sdružení, které považuje za nezákonné nebo odporující stanovám, a nelze proti němu již podle stanov podat opravný prostředek. S ohledem na využívání tohoto ustanovení, které v případě sporu ve sdružení zajišťuje členům soudní ochranu, je žádoucí tuto úpravu uchovat.

  b) schůzí nebo jiných shromáždění sdružení přístupných veřejnosti, osoby přítomné na takovém shromáždění mají povinnosti účastníků shromáždění podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím,

  V návaznosti na zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, se upravují povinnosti účastníků těch shromáždění a schůzi sdružení, která jsou přístupna veřejnosti.

  Nově se zavádí oznamovací povinnost o údajích týkajících se osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem sdružení nebo jeho členy, povinnost sdružení je oznamovat ministerstvu jména, příjmení a trvalý pobyt těchto osob.

  V souvislosti se vymezením údajů vedených v rejstříku se doplňuje příslušná oznamovací povinnost sdružení.

  Nově se stanoví povinnost předkládat veškerá písemná podání v českém jazyce, resp. s úředním překladem do českého jazyka.

  S přihlédnutím k vytvoření shodných podmínek pro zakládání sdružení občany i cizinci je potřebné zajistit, aby podání byla ministerstvu předkládána v českém jazyce.

• 10. Změna a doplnění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

  V návaznosti na nově zavedené instituty soudního přezkoumávání aktů ministerstva a pozastavení činnosti nebo rozpuštění odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů soudem se navrhuje změna a doplnění občanského soudního řádu. Potřebná úprava občanského soudního řádu se týká změny ustanovení § 9 odst. 1 písm. 1) a § 200h, kdy dosavadní úprava vztahující se k registraci politických stran a politických hnutí se bude vztahovat i na přezkoumání upozornění ministerstva na vady návrhu na registraci sdružení.

  Dále je třeba doplnit za § 200a nové ustanovení upravující řízení o pozastavení činnosti nebo rozpuštění odborových organizací ne o organizací zaměstnavatelů.

• 11. Přechodná a závěrečná ustanovení

  Tato část zákona řeší otázky související s přechodem na novou právní úpravu. V rámci přechodných opatření se jeví nezbytné stanovení povinnosti, aby subjekty, jež se považují za sdružení podle zákona, upravily v pětileté lhůtě stanovy, a to jejich první změně.

  Ke splnění této povinnosti se navrhuje stanovit pětiletá lhůta s ohledem na skutečnost, že v současné době je registrováno téměř 32 tisíc občanských sdružení a více než 200 organizací zřízených podle zákona č. 116/1985 Sb. Z údaje o počtu sdružení je zřejmé, že půjde o administrativně značně náročnou záležitost. Dále se přihlíží ke skutečnosti, že úprava stanov zpravidla vyžaduje schválení nejvyšším orgánem sdružení a pro sdružení je výhodnější, bude-li mít pro splnění povinností uvést stanovy do souladu s novou právní úpravou dostatečný časový prostor.

  Dosavadní sdružení, jejichž cílem činnosti je správa majetku, zaniknou. Tato sdružení se ve stanovené lhůtě zruší dobrovolným rozpuštěním. Pokud tak neučiní, budou zrušena pravomocným rozhodnutím ministerstva o rozpuštění.

  Tento postup nevylučuje založení obchodní společnosti nebo družstva s uvedeným cílem činnosti podle obchodního zákoníku.