Rakouský zákon o soukromých nadacích ze dne 14,října 1993 definuje soukromou nadaci jako nositele práva, kterému zakladatel nadace věnoval majetek, aby sloužil jeho využitím, správou a zhodnocením splnění dovoleného účelu stanovenému zakladatelem nadace. Nadace je právnickou osobou a musí mít sídlo v Rakousku. Minimální vklad do nadace se stanoví v hodnotě jeden milion šilinků. Zde srovnejme s minimálním nadačním jměním nadace podle zákona o nadacích a fondech, který 9.července schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

Soukromá nadace nesmí:

• vyvíjet živnostenskou činnost, která přesahuje prostou vedlejší činnost
• být osobně ručícím společníkem obchodní společnosti.

Obdobnou blokaci obsahuje i česká úprava zákazem podnikání nadací vlastním jménem a umožnění podílu na podnikání pouze u akciových společností maximálně však s využitím 20% z majetku nadace po odečtení hodnoty nadačního jmění tj. té části majetku, kterou vkládá prvotně zakladatel a ze které se užívají pouze výnosy.

Nadace se zřizuje nadačním prohlášením, u něhož zákon stanoví obligatorní a fakultativní náležitosti. Lze konstatovat, že česká právní úprava je při určení obligatorních náležitostí nadační listiny striktnější. Rakouský zákon obligatorně požaduje pouze vymezení věnovaného majetku, účelu nadace, označení destinatářů, název a sídlo nadace, identifikaci zakladatele a údaj, zda se nadace zřizuje na dobu určitou či neurčitou.

Jestliže není minimálně požadovaný vklad vložen v penězích rakouské měny, musí být zkontrolováno, zda věnovaný majetek dosahuje hodnoty minimálního vkladu. K tomuto účelu stanoví soud tzv. kontrolora založení nadace. Jistý ekvivalent české úpravy lze spatřovat v požadavku znaleckého ocenění nepeněžitého vkladu do nadace. Konkrétního znalce si však vybírá zakladatel nadace sám.

Nadace vzniká zápisem do seznamu firem, který vede soud příslušný dle sídla nadace. Podobnost se zápisem nadace do rejstříku nadací, které vede rejstříkový soud, je zřejmá.

Orgány nadace jsou ze zákona představenstvo, nadační revizor nebo v zákonem stanovených případech dozorčí rada. Dozorčí rada se ustavuje pokud:

• počet zaměstnanců nadace překročí třista nebo
• nadace řídí domácí kapitálové společnosti nebo domácí družstva.

Dozorčí radu jmenuje a odvolává soud. Revizora jako kontrolní orgán jmenuje soud v těch případech, kdy není nadace povinna mít dozorčí radu. Výjimku činí první kontrolní orggán, který je jmenovám zakladatelem.

Rakouská úprava dle mého názoru lépe než česká řeší otázku jmenování dozorčího orgánu. Česká úprava, která umožňuje, aby kontrolní orgán byl jmenován správní radou, může ve svém důsledku vylučovat objektivitu rozhodování kontrolního orgánu při kontrole orgánu statutárního.

Zrušení nadace je upraveno obdobně jako v zákoně českém. Likvidaci provádí představenstvo nadace - v české úpravě k tomu určený likvidátor. Ten komu připadně majetek po ukončení nadace (v dikci české úprava "likvidační zústatek") je tzv. poslední podporovanou osobou. Zde je oproti české úpravě jednoznačně vymezen charakter "likvidačního zůstatku". Česká úprava může vzbuzovat pochyby, zda likvidační zůstatek je u jeho příjemce darem či příjmem.

Základní právní normou je zákon z 27.června 1921 ve znění pozdějších úprav, přiznávající povahu právnické osoby neziskovým sdružením a veřejně prospěšným institucím.

Podle tohoto zákona jsou nezisková sdružení právnickými osobami. Základní charakteristikou neziskového sdružení je, že se nevěnuje průmyslovým a obchodním operacím nebo neusiluje o zajištění hmotného prospěchu pro své členy.

Neziskové sdružení vzniká dnem, kdy jsou stanovy sdružení a identifikace členů správní rady uveřejněny v přílohách Monitoru - srovnej v ČR se zveřejňováním údajů o právnických osobách v Obchodním věstníku.

Pro stanovy vymezuje zákon povinný obsah. Oproti vymezení obsahu stanov občanského sdružení podle zákona č. 83/199O Sb., o sdružování občanů je nutno v Belgii ve stanovách uvést:

• jména, příjmení, povolání a národnost členů,
• maximální výši příspěvků nebo plateb, které jsou členové povinni odvádět
• pravidla, podle nichž mohou být upraveny stanovy.

V Monitoru musejí být zveřejněny i veškeré změny stanov. Abecední seznam jmen, příjmení, bydlišť a národností členů sdružení musí být navíc uložen v registratuře civilního soudu v místě sídla sdružení v měsíci uveřejnění stanov. Pokud členové nejsou belgické národnosti, má být uvedena případně uvedena poznámka o jejich zápisu do registru obyvatelstva. Do seznamu musejí být každoročně zanášeny změny, k nimž v údajích o členech došlo. Každý se s těmito údaji může bezplatně seznámit.

Jako orgány sdružení vymezuje zákon valnou hromadu a správní radu. Správní rada řídí činnost sdružení a zastupuje do navenek.

Velmi zajímavá je úprava vlastnických vztahů. Pokud jde o nemovitosti může sdružení mít v držbě nebo jinak vlastnit pouze majetek, nezbytný pro realizaci cílů sdružení. Každé bezúplatné nabytí majetku neziskovým sdružením musí být schváleno královským výnosem s výjimkou movitých darů nebo odkazů, pokud jejich hodnota nepřesahuje 200.000 belgických franků. Toto schválení však obdrží pouze sdružení, které své stanovy a jejich změny v souladu se zákonem zveřejňuje v Monitoru a které ukládalo v registratuře civilního soudu svá roční vyúčtování od svého ustanovení nebo alespoň za posledních deset finančních období.

O rozpuštění sdružení rozhoduje soud na návrh člena sdružení, zainteresované třetí osoby nebo prokuratury, pokud sdružení není schopno plnit závazky, které by věnovalo svůj majetek nebo příjmy ze svého majetku na jiné účely, než pro které bylo ustaveno nebo které vážně porušovalo své stanovy, zákon nebo veřejný pořádek. Soud v tomto případě jmenuje likvidátory.

O rozpuštění neziskového sdružení může rozhodnout též valná hromada. Usnesení valné hromady a soudní rozhodnutí o rozpuštění, stanovení podmínek likvidace a jmenování likvidátorů se rovněž zveřejňuje v přílohách Monitoru, stejně jako způsob naložení s majetkem.

Je otázkou, zda by české úpravě zaniku občanských sdružení neprospěla úprava s využitím některých rysů belgické úpravy. Stávající dikce zániku sdružení s nedostatečnou úpravou likvidace a vyrovnání závazků sdružení v řadě případů vede k zneužívání a úniku před odpovědností. Orgánem, který by měl rozhodovat o rozpuštění by však měl být nezávislý soud.

Citovaný belgický zákon rovněž upravuje postavení nadací, které označuje jako veřejně prospěšné instituce.

Každá osoba může se souhlasem vlády na základě veřejné listiny nebo vlastnoruční závěti věnovat celý svůj majetek nebo jeho část na založení veřejně prospěšné instituce (VPI). Za ty jsou považovány pouze ty, které usilují o provádění činností filantropického, náboženského, vědeckého, uměleckého a pedagogického charakteru. Záměr zakladatele založit VPI se předkládá ke schválení vládě. VPI má povahu právnické osoby, pouze tehdy schválí-li vláda její stanovy, které obsahují:

• cíl, pro která je VPI ustavena
• název a sídlo VPI
• jména, povolání, bydliště a národnosti členů správní rady a způsob jejich dalšího ustanovování
• naložení s majetkem v případě zániku VPI.

Stanovy mohou být měněny pouze zákonem nebo na základě dohody mezi vládou a většinou členů správní rady. Stanovy jsou zveřejňovány v přílohách Monitoru.

Členové správní rady VPI jsou povinni předkládat vládě vyúčtování a rozpočet každoročně v měsíci jejich vyhotovení. Vyúčtování a rozpočet jsou též zveřejňovány v přílohách Monitoru.

Pro oblast vlastnických vztahů platí obdobná úprava jako u neziskových sdružení - viz výše. Vláda dohlíží na to, aby s majetkem VPI bylo nakládano s respektováním cíle, pro který byla založena. Soud v místě sídla VPI může na návrh prokuratury odvolat členy správní rady, kteří prokázali svou neznalost nebo neschopnost, kteří neplní povinnosti ze zákona nebo ze stanov a kteří disponují majetkem VPI v rozporu s jeho určením. Soud rovněž může rozhodnout na žádost prokuratury o rozpuštění VPI. Soud jmenuje likvidátory. Ti naloží s majetkem podle určení ve stanovách. Pokud toho nelze realizovat, předají likvidátoři majetek vládě, která stanoví způsob jeho užití tak, aby to co nejvíce odpovídalo účelu, pro který byla VPI založena.

Domnívám se, že není nutný další komentář této striktní úpravy.

Oblast sdružování podléhá úpravě zákona z 1.července 1901, o asociační smlouvě. Zákon připouští možnost jakéhokoliv neformálního sdružování. Pokud však chce být sdružení nositelem právní subjektivity musí být v dikci zákona "svými zakladateli zveřejněno". Ohlášení musí být provedeno na prefektuře departmentu nebo podprefektuře okresu příslušného podle sídla sdružení. V ohlášení musí být uvedeno:

• název a cíl sdružení
• sídlo jeho zařízení
• jména, povolání, bydliště a národnosti osob, které jsou pověřeny správou nebo řízením sdružení.

Sdružení jsou zveřejňována v Journal Officiel.

Soud rozhodne o rozpuštění sdružení buď na žádost kterékoliv zainteresované osoby nebo z podnětu prokuratury, pokud je sdružení založeno za nedovoleným účelem, v rozporu se zákonem nebo mravností nebo jehož účelem by bylo ohrožení celistvosti národního území nebo republikánské formy vlády.

Zákon stanoví trestní odpovědnost zakladatelů, ředitelů nebo členů správní rady sdružení, kteří si podrží své funkce nebo znovu vytvoří sdružení po rozsudku o rozpuštění. Stanoví se finanční tresty a trest odnětí svobody v délce šest dnů až jeden rok. Stejné tresty se stanoví pro ty, kteří umožní shromáždění členů rozpuštěného sdružení a přivolí k použití prostoru, jimž disponují. Zde je tedy zákon oproti značné benevolenci úpravy vzniku sdružení až neobvykle striktní.

V české úpravě nalezneme pro oblast sdružování též dostatek volnosti. Právní odpovědnost však vůči konkrétním osobám vyvozována není.

Postavení sdružení-asociací a nadací upravuje občanský zákoník. Zákon rozlišuje sdružení s neekonomickým cílem a sdružení s ekonomickým cílem. Sdružení s neekonomickým cílem nabývá právní subjektivitu zápisem do rejstříku asociací, který vede místně příslušný soud.

Sdružení musí mít nejméně sedm členů a musí předložit k zápisu stanovy sdružení s tímto obsahem:

• předmět, název a sídlo sdružení
• vznik a zánik členství
• výše členských příspěvků
• způsob ustavení správní rady
• podmínky a způsob svolávání valné hromady a způsob rozhodování.

Stanovy musejí být podepsány nejméně sedmi členy sdružení. Soud zveřejní registraci sdružení oznámením v inzertních novinách, která určil.

Zákon stanoví povinnost právní rady na žádost soudu kdykoliv vystavit a předložit potvrzení o počtu členů. Klesne-li počet členů pod tři odejme soud z moci úřední sdružení právní způsobilost.

Zákon stanoví povinnost sdružení mít správní radu, která sdružení zastupuje navenek. Správní rada je jmenována valnou hromadou sdružení. Nejmenuje-li na uvolněná místa ve správní radě valná hromada nové členy, může tak učinit v naléhavých případech a na žádost zainteresované osoby soud příslušný dle sídla sdružení.

Zde považuji za nutné poukázat na nedostatek české právní úpravy. Ve většině občanských sdružení podle stanov jmenuje či volí výkonný orgán valná hromada. Jestliže se valná hromada opakovaně nesejde a nejsou tedy jmenováni noví členové výkonných orgánů po skončení funkčního období, neexistuje zákonná možnost, jak nahradit vůli valné hromady.

Sdružení dle německé úpravy může být rozpuštěno usnesením valné hromady. Dalším způsobem pozbytí právní způsobilosti je ohlášení konkurzu. Pokud sdružení protiprávním usnesením valné hromady nebo protiprávním jednáním správní rady ohrozí veřejný zájem, může mu být právní způsobilost odňata rozhodnutím orgánu příslušného dle právních předpisů jednotlivých spolkových zemí.

Rozpuštění sdružení nebo odnětí právní způsobilosti musí být zveřejněno. Zveřejnění provedou likvidátoři, které jmenuje správní rada. Zveřejněno je uvedením v inzertních novinách určených soudem příslušným podle sídla sdružení. Majetek sdružení nesmí být rozdělen dříve než za rok po zveřejnění rozpuštění sdružení nebo odnětí právní způsobilosti. Touto úpravou jsou chráněni především věřitelé sdružení, kteří se v dané lhůtě mohou domáhat svých pohledávek. Pokud likvidátoři rozdělí či převedou majetek dříve než uspokojí věřitele, odpovídají oni sami věřitelům za škodu, která jim tímto vznikla. Zákon však stanoví podmínku, že se likvidátoři při svém jednání dopustili chyby.Zde je opět pouze možno poukázat na nedostatečnost české úpravy zániku sdružení a souvisejícího majetkového vypořádání.

Ustavení nadace musí být podle německé úpravy povoleno spolkovou zemí, v níž má nadace sídlo popř. Spolkovou radou, nemá-li nadace sídlo v žádně spolkové zemi.

Zakladatel musí v zakládací lisitně vymezit majetek, který na nadaci převádí. Jeho výše není zákonem stanovena.

Za pozornost stojí jistě ustanovení zákona podle něhož mohou kompetentní úřady vytýčit nadaci jiný cíl nebo nadaci zrušit, pokud se splnění původního cíle nadace stalo nemožným nebo ohrožuje veřejný prospěch. Při takového změně cíle zákon stanoví požadavek maximálního respektování úmyslů zakladatele zejména pak toho, aby příjmy nadace byly určeny té kategorii osob, které náleží podle záměru zakadatele. Před změnou cíle nadace je nutno vyslechnout správní radu.