"Náš příběh"

   V únoru roku 1990 se do sálu jedné pražské restaurace sjeli vozíčkáři z celé republiky. To, o co mnoho let usilovali, co trochu i záviděli přátelům z Německa, z Jugoslávie i dalších svobodnách krajů, bylo náhle před nimi. Založili Svaz paraplegiků, samostatnou a nezávislou organizaci lidí, ochrnutých po poranění míchy.

   Udělalí to proto, aby získali sílu působit na společnost a na to, jaké životní podmínky nabízí lidem na vozíku, i proto, aby mohli přímo pomáhat jednotlivým lidem. Nespokojení se současnou úrovní léčebné, regabilitační i sociální péče o paraplegiky a tetraplegiky chtěli podnítit změny. Jejich myšlenka byla odvážnější, než si sami v té době byli ochotni připustit.

   K uskutečnění potřebovali podporu lidí a peníze. Bylo třeba přesvědčit veřejnost, že ochrnutí po úraze může potkat kohokoli, že takový člověk, má-li dále důstojně žít, potřebuje naší společnou pomoc. Tři roky pomáhali vozíčkáři a jejich přátelé sami. Potom měli štěstí. Mezi prvními, kteří se k nim přidali, byl přítel Jana Kašpara, jednoho ze zakladatelů Svazu paraplegiků. Zdeněk Svěrák. Duchovní otec Centra Paraple, který jejich odvážné plány pomáhá uskutečnit.

   Často se mnoho lidí ptá, jak se nám to všechno mohlo podařit. Je zatím trochu štěstí, hodně práce a hlavně mnoho dobré vůle a lidského pochopení a přátelství. Díky za ně.

                    Alena Kábrtová
                    ředitelka Centra Paraple

   Centrum Paraple bylo postaveno z dobré vůle tisíců lidí. A ta dobrá vůle jako by se v tom domě akumulovala a teď vyzařuje z jeho stěn. Vejdu a v přízemí vidím dvě dívky, které učí kluka přesunout se z vozíku na postel a zpět. Kromě potu a soustředění zaznamenávám kupodivu i humor a úsměv. Proč ale říkám kupodivu, když legrace a vlídnost jsou tu předními rehabilitačními experty. O patro výš v prosklených prostorách telefonují, faxují a všelijak počítačují vozíčkáři i "choďáci". Na tuto adresu se zbíhají žádosti o pomoc ve starostech, jaké mají všichni s poraněnou míchou. Mám na té adrese pocit prosté a samozřejmé užitečnosti. Přeju si, aby dobrá vůle ze zdí našeho domu nevyprchala. Přeju si, aby to byla dobrá adresa.

                    Zdeněk Svěrák