Zuzko, moje milá!

   Moje zraky jsou upřené do minulosti obestřené šedivým hábem pozapomnění. Sedíc v kuchyni našeho domu vzpomínám na chvíle dávno prožité a ukryté hluboko v duši. Cítím, že bych se ti měl vyzpovídat. Měl bych ti poděkovat, sklonit se před Tebou - za všechno, čím jsi se mnou prošla.

   Naše mládí bylo úplně rozdílné. Já vím, že Tvé srdce, stejně jako romská krev vroucí ve Tvých žilách, byly vždycky volné a nespoutané jako vítr, vichr, ale dokázaly být i něžné jako vánek. Dokud jsi kočovala, hledala si štěstí v potulné svobodě, ve způsobu života, který Tě nevázal téměř k ničemu a nikomu. Být polapena pro Tebe však znamenalo utrpení. Já vím, že to znamenalo štěstí. Dostali jsme totiž šanci založit rodinu, velkou, tak jak jsi o tom vždycky snila. Naše děti, ach naše děti, devět jich je. Někdy snad spratkové utržení ze řetězu, ale ... pořád naše dětičky. Všem jsme se snažili být dobrou rodinou.

   Někdy nebylo tak úplně dobře, já vím, mohl jsem za to já. Když jsme měli Marušku, naši třetí dcerku, začal jsem pít. Ty ji pro mě však udělala to nejlepší. Odešla jsi. Když jsem pochopil, že by život bez Tebe neměl smysl, odprosil jsem Tě a Ty ses vrátila. To bylo pravé štěstí. Konečně jsem si uvědomil, že Ty jsi světlem, které celý život hledám, aby osvítil i nejzazší temné kouty mojí duše. Možná je to smutné, žili jsme spolu tolik let a já si to uvědomil tak pozdě. Slepý je ten, co štěstí v ženě jakou jsi nevidí, hlupák je ten, který omyl slepcův nezjistí.

   Vzali jsme se a měli jsme posledního kluka, naše poslední dítě, Pavlíka. Od té doby, na podzim našich dní, jsme se usadili v poklidných Prachometech. Štěstí jsem měl u Tebe a doma bylo tam, kde jsme byli spolu.

   Nikdy nám nebyla v životě překážkou rozdílnost našich národností, nátury, temperamentu. Všechno nám pomohla vyřešit láska ke svému bližnímu, vlastně nejbližšímu. Kéž by šlo zařídit, aby se podobně chovali i ostatní. Snad by ubylo zbytečného zla k lidem, kteří mají nějakou odlišnost. Hlavní lidský rys je totiž srdce, ne vzhled nebo kultura. A Ty, moje milá Zuzanko, máš srdce, které by objalo celý svět. Jak by to jen někdy potřeboval...

                    Tomáš